D&D draci: typy, lore a Tiamat jako vrchol moci

Jsou všichni draci zlí? Kolik typů draků vlastně v D&D existuje? A existuje vůbec nějaký ultimátní drak, který by položil celou partu zkušených dobrodruhů na kolena? Draci jsou doslova polovina názvu celé hry a zároveň tvorové, kteří zdobí obálky pravidel napříč všemi edicemi. Jejich kořeny sahají hluboko do mýtů a legend kultur celého světa – od čínských ještěrů přinášejících štěstí až po nordické příšery dýchající oheň. V D&D se ale dračí bestiář rozrostl do takové šíře, že i ostřílený hráč může snadno ztratit přehled. Za více než padesát let existence hry přibývaly nové typy, celé dračí rodiny, božské hierarchie i podivné nemrtvé mutace, které by většině hráčů nedaly spát. Pojďme si proto projít celou tu nádherně šupinatou historii – od prvních pěti chromatických draků z roku 1974 až po Tiamat, jejíž pouhá přítomnost dokáže vyděsit celý stůl.

Kdo byli první draci D&D?

Slovo „Dungeons" je v názvu hry jen proto, aby tam někdo lezl. Slovo „Dragons" je tam proto, aby bylo jasné, proč je to špatný nápad. Draci tvoří doslova polovinu jména celého žánru a jejich tváře zdobí přední obálky hned několika vydání pravidel. Nejde o náhodu – draci jsou od prvního dne symbolem toho, co D&D je a čím chce být.

Do hry vstoupili hned od začátku. Původní White Box Set z roku 1974 přinesl prvních pět typů draků najednou: Red, Blue, White, Black a Green. Dnes je označujeme jako Chromatic Dragons, tehdy to byl prostě základní bestiář. Red Dragon se v té době nijak zvlášť nevyčníval, ale časem se stal tváří celé hry – tím draken, kterého každý pozná na první pohled.

Rok nato, v roce 1975, přišla kampaň Greyhawk a s ní druhá velká vlna: Copper, Brass, Bronze, Silver a Platinum – první Metallic Dragons. Přibližně ve stejné době se do bestiáře dostal i zlatý drak, čímž se řady metalických draků zaokrouhlily na podobu, kterou dnes dobře známe. Za pouhé dva roky tak D&D přešlo od pěti chromatických tvorů k plnohodnotnému spektru dračích rodů, které hře vydrželo dodnes.

Jak se draci liší: přesvědčení, dračí dech, rezistence a touha po zlatě

Starší edice D&D braly alignment velmi vážně — určoval chování příšer, bohů i celých organizací a draci z toho nebyli výjimkou. V původních pravidlech byli téměř všichni draci označeni za zlé, zlatý drak byl jedinou výjimkou. AD&D pak systém zpřehlednil: Chromatic Dragons byli univerzálně zlí, Metallic Dragons dobří a nově zavedení Gem draci neutrální. Čtvrtá edice toto schéma rozbila a otevřela možnost, že Chromatic Dragon může jednat dobře a Metallic zle — což pro mnoho hráčů byla buď osvobozující, nebo dost znepokojivá zpráva.

V herní mechanice se jednotlivé typy draků liší víc, než by se mohlo zdát. Každý drak má svou vlastní breath weapon (dračí dech) — Red Dragon chrlí oheň, White Dragon vydechuje mrazivý chlad — a zároveň nese rezistenci vůči stejnému typu zranění. Útočit na Red Draka ohněm je tedy přibližně tak chytrý nápad, jako ho pokoušet se uhasit benzínem. K tomu přidejme inteligenci: Black Dragons jsou notoricky prohnaní a záludní, zatímco White Dragons jsou na dračí poměry dost prostoduchí — a podle všeho jsou si toho sami bolestně vědomi. Speciální schopnosti doplňují obraz: Green Dragons disponují innate spellcastingem, Blue Dragons zase vynikají v bojovém letu.

Jedna věc ale platí pro všechny draky bez ohledu na barvu, přesvědčení nebo inteligenci: poklady milují úplně všichni. Zlovolnější jedinci svůj chtíč neomezují jen na hromadění drahokamů — rozšiřují ho na moc, vliv a cokoliv dalšího, co se dá získat a druhým odepřít. Takže pokud někdo doufal, že přátelský zlatý drak bude mít k pokladům chladný vztah, musíme ho zklamat.

Proč jsou draci výjimeční: desítky druhů, bohaté lore a dračí krev v žilách půlky světa

Padesát let vývoje nechá svou stopu na čemkoli – a draci v D&D jsou toho živým důkazem. Z původně pěti chromatických typů vyrostl celý ekosystém. Dnes vedle sebe stojí Metallic, Gem a Chromatic Dragons, ale bestiář sahá mnohem dál: čínsky inspirovaní Lung Dragons, hraví Faerie Dragons, celá řada nemrtvých dračích forem a pak ještě „polooficiální" příbuzní jako Drakes a Wurms, kteří sice nesou dračí krev, ale na plnohodnotné draky si nehrají. Každá nová kampaň nebo doplněk přinesla vlastní verzi draků, takže dnes máme co do činění s jednou z nejrozvětvenějších skupin tvorů v celém D&D bestiáři.

Za tou rozmanitostí stojí i hluboké lore, zejména ve Forgotten Realms. Tamní smrtelná rovina je domovem elfů, lidí a dalších humanoidních druhů, ale celou existenci předcházel prvotní dračí bůh Asgorath, známý také jako Io. Tato prabytost se rozdělila na dva bohy: Bahamuta, benevolentního vládce Metallic Dragons, a Tiamat, tyranskou královnu Chromatic Dragons. Oba mají své uctívače mezi humanoidními druhy a každý z nich velí armádám věrných draků.

Dračí vliv na svět ale nekončí u bohů. Dragonborn jsou hratelná rasa, jejíž předci se vylíhli přímo z dračích vajec. A to ještě není vše – draci jsou schopni nabývat humanoidní podoby a pářit se prakticky s kýmkoli. Výsledkem jsou dračsko-lidské, dračsko-elfské nebo dračsko-trpasličí hybridy. Dračí krev tak tiše prostupuje celým světem D&D, aniž by si to většina postav vůbec uvědomovala.

Proč jsou draci tak nebezpeční?

Říct, že drak je nebezpečný, protože je velký, by bylo jako říct, že jaderná bomba je nebezpečná, protože je těžká. Velikost a tvrdé šupiny sice znamenají obrovské množství životů a vysokou třídu zbroje, ale to je jen začátek seznamu problémů. K tomu přidejte drtivé a sekající útoky, breath weapon přizpůsobenou každému typu a rezistenci vůči zranění, která z draků dělá noční můru pro každého, kdo si myslel, že přijde s jednoduchou strategií. A pak je tu ještě inteligence — draci jsou chytří a žijí velmi dlouho, takže mají dost času naučit se, jak zabíjet dobrodruhy efektivněji než kdokoli jiný.

V každé hlavní kategorii existuje jeden exemplář, který ostatní převyšuje. Mezi Chromatic draky je to Red Dragon, mezi Metallic draky vládne Gold Dragon a mezi Gem draky dominuje Amethyst Dragon. Síla draka navíc roste s věkem — každá životní fáze přináší nové schopnosti a vyšší parametry. Ancient draci mají vedle standardní výbavy ještě legendary actions, které mohou použít po tahu jiného tvora a obnoví se vždy na začátku jejich dalšího tahu. To v praxi znamená, že drak útočí prakticky pořád. Great Wyrm je pak poslední a nejhorší fáze celého životního cyklu — pokud jste dost odvážní (nebo dost nerozumní) se do něj pustit, víte, do čeho jdete.

Na samém vrcholu stojí Tiamat. Jako Primordial Dragon je prakticky božská a její statistiky to beze zbytku potvrzují. Je imunní vůči všem kouzlům pod 6. úrovní, svou přítomností šíří hrůzu, každé kolo si obnovuje zdraví a disponuje pěti legendary actions za tah — přičemž většina z nich jsou dechové útoky z některé z jejích pěti hlav. Střet s Tiamat není souboj, je to připomínka, proč draci tvoří jednu polovinu názvu celé hry.

Nejpodivnější draci v lore: dracoliches, ghost dragons, elder brain dragons a shadowfell dragons

Standardní drak – byť Ancient nebo Great Wyrm – je pro zkušenou partu stále „jen" drak. D&D lore ale nezůstalo u základní šablony a přineslo čtyři varianty, které posunují dračí hrozbu do míst, kde se zdravý rozum začíná třást.

Dracolich je nemrtvý drak, jehož duše je ukotvena v phylactery – nádobě, která chrání a prodlužuje drakův život za hranici přirozené smrti. Dracolich si může udržet jakoukoli podobu, přičemž nezřídka preferuje tu původní dračí, a to i tehdy, když je v různém stupni rozkladu. Pokud vás myšlenka na obrněného Ancient draka neděsila dost, zkuste si představit téhož draka jako shnívající nemrtvou trosku, která se prostě odmítá vzdát.

Ghost Dragon vzniká za specifické a poněkud truchlivé okolnosti: drak je zabit a jeho poklad ukraden. Výsledkem je mocný duch, který se zhmotní a neklidně bloudí světem, dokud mu někdo bohatství nevrátí. Je to v podstatě příběh o posmrtné závislosti na hromadění majetku dotažený do krajnosti. Elder Brain Dragon jde jiným směrem – vzniká tehdy, když illithidský elder brain draka ovládne a podrobí si ho. Výsledný tvor kombinuje dračí tělo s pokročilými psionickými schopnostmi, což je kombinace, na kterou většina party není vůbec připravena. Shadowfell Dragon pak uzavírá tuto čtveřici jako drak proměněný dlouhým pobytem v říši Shadowfellu. Přímý kontakt s touto temnou rovinou draka sice oslabuje, ale zároveň mu propůjčuje shadow breath – dechový útok prošlý stínem, který přidává k tradiční dračí hrozbě ještě vrstvu temnoty.

Polovina názvu. Celá duše hry.

Málokterý tvor v historii fantasy her prošel tak bouřlivým vývojem jako drak v D&D. Co začalo jako pět barevných ještěrů určených hlavně k tomu, aby zabíjely nepozorné dobrodruhy, se za půl století proměnilo v celou mytologii – s vlastními bohy, rodovými liniemi, politikou, herezemi a nemrtvými mutacemi, které by normálního člověka přivedly k šílenství.

Na tom, co draky drží pohromadě přes všechny edice, nás fascinuje nejvíc jedna věc: nejde o pouhou sbírku statistik. Každý typ draka nese vlastní osobnost, motivace a místo ve světě. Chromatic Dragons jsou hrozbou, Metallic Dragons komplikací a Gem Dragons záhadou – a všichni tři přitom fungují uvnitř jednoho koherentního lore, které dává světu D&D hloubku. Přidejte k tomu mechaniky, které z každého souboje s drakem dělají událost, ne jen hod na útok, a máte tvor, který si zaslouží být v názvu hry.

Tiamat jako božská pětihlavá tyranie, Dracolich odmítající zemřít, Elder Brain Dragon kombinující dračí sílu s psionickým terorem – to všechno jsou důkazy, že tvůrci D&D draky nikdy nebrali jako pouhé překážky na konci dungeonu. Brali je jako základ světa. A my jim za to upřímně děkujeme.

Takže otázka na závěr, která nás skutečně zajímá: kterého draka byste si troufli postavit do cesty své družině? A který z nich vás osobně děsí nejvíc? Protože vsadíme cokoliv, že odpovědi na obě otázky se budou lišit.