romány, komiksy a pravidla, která skutečně tlačí hru

Když nám po sezení zůstane na stole mapa, kostky a pět nových nápadů, většinou za nimi nestojí jediná příručka. Saháme po románech, komiksech, blozích i starých hrách, protože právě tam často leží lepší palivo pro kampaň než v naleštěných radách z generických příruček. Z praxe víme, že Vypravěč netrpí nedostatkem obsahu. Spíš se topí v hromadě tipů, kde máloco opravdu drží pohromadě u stolu. Proto má smysl vybírat zdroje, které nepůsobí jen cool na obálce, ale rovnou krmí sandbox, konflikty, atmosféru i postavy se špínou za nehty.

Odkaz na další recenze a doporučení

Kdo má chuť pokračovat dál, najde na jednom místě všechny autorovy recenze a doporučené blogové příspěvky o knihách, hudbě a herních produktech. Jde o jednoduchý rozcestník pro čtení, které drží stejný okruh zájmů a míří ke stejnému publiku.

Odkaz vede sem: všechny recenze a doporučení. Pokud si chceme projít další tipy bez zdržování, tady začíná nejpřímější cesta.

Fantasy a sci-fi: autoři a jejich díla

Tady už jdeme po jménech, která podle autora patří k oblíbeným hlasům současné spekulativní fikce. Joe Abercrombie míří do drsné, nehrdinské fantasy, kde je dost ošklivých bitev, mučení, sexu, hrozných vládců a také dobrých lidí, kteří se v takovém světě snaží pochopit vlastní život. Právě v tom je jeho síla i pro herní inspiraci: postavy nežijí mimo špínu světa, ale přímo v ní.

U Abercrombieho navíc fungují i jednotlivé knihy a sbírka povídek samy o sobě, takže si příběhy užijeme i bez povinného maratonu. Podle autora ale dává nejvíc smysl začít knihou The Blade Itself a pokračovat v doporučeném pořadí. Série První zákon zahrnuje The Blade Itself, Before They Are Hanged a Last Argument of Kings. Ve stejném světě pak stojí samostatně Best Served Cold, The Heroes a Red Country, k tomu sbírka Sharp Ends. Navazuje také série Věk šílenství: A Little Hatred, The Trouble With Peace a The Wisdom of Crowds.

Glenn Cook zase představuje temnější tvář fantasy a pracuje s mnoha morálně nejednoznačnými protagonisty. Pokud vůbec bereme vážně pojem vojenská fantasy po vzoru vojenské sci-fi, patří podle autora mezi její přední tvůrce. Jasná volba je Černá společnost; i když některé pozdější díly působí zvláštně, pořád stojí za pozornost. Vedle toho má místo i série Dread Empire, kterou je nutné číst v pořadí vydání, jinak se v ní čtenář ztratí. Právě tady autor zmiňuje zajímavé herní nápady, i když zároveň dodává, že knihy nepůsobí tak silně jako Černá společnost.

Roger Zelazny už stojí v pozici velikána, navíc jako vícenásobný držitel cen Nebula, Hugo a Balrog. Kroniky Amberu se dočkaly adaptace do průkopnické hry Amber Diceless Role-Playing od Erica Wujcika, takže vazba na RPG je tady úplně přímá. Mezi oblíbené tituly autor řadí Lord of Light. Připomíná také Zelaznyho účast ve sdíleném superhrdinském vesmíru Wild Cards, který editoval George Martin, a nakonec i fakt, že jeho četné povídky pořád představují skvělé čtení.

Komiksy a grafické romány

Když přijde řeč na komiksy, nejde tady o nahodilé tipy do fronty na čtení. Reaver od Justina Jordana, Alexe Guimarãese a Rebekah Isaacs působí jako návrat ke komiksu s plnou silou. Autor si komiks nekoupil celé roky, patrně víc než deset let, a právě Reaver ho vytáhl zpět po záchytu na sociálních sítích. Dává to smysl, protože spojuje krásně brutální kresbu s temným a smrtícím příběhem, který neztrácí tah.

Úvodní linie Reaveru stojí na šesti vězních, které propustí, aby zastavili čaroděje. Právě čaroděj používá magii k odhalování válečných plánů jejich zajatce. Dohoda je prostá: zabij čaroděje a přežij, získáš svobodu. Nad celým příběhem visí drsná myšlenka, že magie bere víc, než dává, a často vezme úplně všechno. Reaver navíc sází na barevné, morálně šedé postavy, které páchají hrozné věci ve snaze udělat správnou věc. I proto jde podle autora o titul, který rozhodně stojí za pozornost. Více na oficiální stránce Reaver.

Úplně jiný druh okouzlení nabízí Monstress od Sany Takedy a Marjorie Liu. Autor na ní oceňuje spojení krásy, hrůzy a dobře vystavěného příběhu. Každý panel je nádherný, ale současně nutí obracet stránky dál, protože napětí nepovoluje. Estetika tady míchá fantasy, kyberpunk a kosmickou hrůzu do jednoho celku, který má vlastní tvář. Uprostřed všeho stojí Maika Halfwolf, která se snaží zjistit, kdo je, co vlastně je a co zamýšlela její matka. Téměř každý po ní něco chce, zatímco ona tvrdohlavě sleduje vlastní cíle, klidně i za cenu vztahů s přáteli. Její doslovný vnitřní démon jí přitom zároveň pomáhá i škodí fascinujícími a hroznými způsoby. Více na oficiální stránce Monstress.

A pak je tu Barbaric od Michaela Moreciho a Nathana C. Goodena, vydaný u Vault Comics. Tady autor hlásí jasný zásah už během prvních dvou stran. Owen je barbar v klasickém střihu, vražedný tulák, kterého kletba nutí konat dobro. Právě tahle převrácená výchozí pozice drží komiks v pohybu od první chvíle. Počítejme také s tím, že grafické násilí a temný humor tady jedou naplno. Více na oficiální stránce Barbaric.

Hry na hrdiny a herní produkty

Když přijde řeč na old school hraní, silné místo tu má Swords & Wizardry od Mythmere Games. Jde o retro-klon původních pravidel Dungeons & Dragons, včetně mnoha raných doplňků, a právě proto dobře funguje jako základ pro sandboxové kampaně. Autor ho používá jako výchozí kostru svých her, protože systém drží pohromadě, ale zároveň nepřekáží ve chvíli, kdy si Vypravěč chce svět i pravidla ohnout podle sebe.

Právě modularita, jednoduchost a flexibilita dělají ze Swords & Wizardry nástroj, který snese úpravy bez velkého boje. Autor do svých domácích her přidává vlastní pravidla i mechaniky převzaté od jiných tvůrců, a dokonce z her úplně jiných žánrů. V praxi to znamená jediné: systém se dá hackovat tak, aby seděl tématu i náladě konkrétní kampaně, místo aby Vypravěč musel sloužit pravidlům. Podrobněji se tomu věnuje i ve svém delším blogovém textu: Why Do I Love Swords & Wizardry?.

Vedle toho stojí za pozornost také Majestic Fantasy od Roba Conleye, tedy upravená a rozšířená verze Swords & Wizardry. Autor sleduje Conleyho blog už mnoho let a opakovaně v něm nachází užitečné podněty. Conley působí jako velmi systematický myslitel, který rozděluje tvorbu sandboxu i vedení hry na snadno uchopitelné části. I když se jeho přístup k budování sandboxu výrazně liší, mnoho jeho nápadů autor přenesl do vlastních her se Swords & Wizardry, hlavně při hex mapování a zásobování.

Pokud vás zajímá samotná hra i Conleyho materiály, vyplatí se jít přímo ke zdroji: Swords & Wizardry, blog Roba Conleye a také jeho text Make a Fantasy Sandbox. Dohromady tu máme sadu doporučení, která míří přesně na hráče a Vypravěče, kteří chtějí otevřené kampaně, pružná pravidla a prostor pro vlastní úpravy.

Blogové příspěvky o old school hraní a vedení hry

Na domovské stránce najdeme blogy, které autor sleduje a doporučuje, a z nich pak vytahuje několik konkrétních textů, které podle něj opravdu stojí za čas. Nejde přitom o náhodné čtení do záložek. Každý z vybraných příspěvků míří na jinou část old school hraní, od samotného přístupu ke hře až po práci Vypravěče a první praktické kroky.

Silné místo v tomhle výběru má Alternativní příručka pro starou školu hraní od Gabor Luxe z blogu Beyond Formalhaut. Autor ji popisuje jako vynikající text a dává jasně najevo, že s jejím pohledem na old school RPG plně souhlasí. Právě to z ní dělá víc než jen doporučený odkaz. V rámci výběru funguje jako článek, který pomáhá pochopit samotný duch staré školy.

Stejně silně vyznívá i Gamemastery 101 od The Alexandrian. Podle autora jde o jednu z nejlepších sbírek esejí o tom, jak být dobrým Vypravěčem. Nezůstává ale jen u chvály. Píše, že z těchto textů sám používá mnoho technik, a právě proto je tak vřele doporučuje k přečtení. Praktický význam je tady zřejmý: nejde jen o inspiraci, ale o věci, které se dají rovnou přenést ke stolu.

Pro úplný začátek pak dobře funguje Jak začít hrát starou školu D&D zdarma z Dungeons and Possoms Blogu. Autor ho označuje za skvělý zdroj pro každého, kdo si chce starou školu D&D vyzkoušet, ale neví, odkud se do ní pustit. Důležitá je i zmínka, že článek obsahuje odkazy na všechna nejoblíbenější pravidla. Pro nováčky tedy neplní jen roli doporučení, ale i rozcestníku k dalšímu čtení a samotnému hraní.

Kde bychom z toho všeho začali my

Když vybíráme inspiraci pro kampaň, nehledáme naleštěný seznam povinné četby. Hledáme zdroje, které umí rozhýbat stůl. Právě tady dává smysl sáhnout po věcech, které mají vlastní hlas, špínu, rytmus a jasnou představu o světě.

Z celé sestavy na nás nejsilněji fungují díla, která nekrmí jen lore, ale hlavně konflikt. Abercrombie, Cook nebo Zelazny dávají postavám tlak, cenu rozhodnutí i svět, který se netočí kolem jejich pohodlí. U komiksů pak Reaver, Monstress a Barbaric ukazují, jak moc záleží na tónu, tempu a silném vizuálním nápadu, i když nakonec hrajeme jen kolem stolu s kostkami.

U herních materiálů bychom byli ještě přímočařejší. Swords & Wizardry vypadá jako velmi rozumný základ pro každého, kdo chce otevřenou kampaň bez zápasu s pravidly. Když systém drží a zároveň uhne stranou, máme prostor stavět sandbox po svém. A přesně tam začíná zábava, která vydrží déle než první nadšené sezení.

Pokud bychom měli dát jediné doporučení, šli bychom po kombinaci silné fikce a pružného systému. Samotné knihy kampaň nepostaví. Samotná pravidla jí taky nedají duši. Když ale spojíme výrazné příběhy, chytré blogy a hackovatelný základ, vznikne něco, co má tah, atmosféru a vlastní zuby.

Otázky, které nám kolem toho dávají největší smysl

Hráčům a Vypravěčům, kteří chtějí objevování, riziko a prostor pro vlastní rozhodnutí. Méně jistoty, víc důsledků. Kdo má rád sandbox, chytré improvizace a svět, který nereaguje podle skriptu, ten se tu bude cítit doma.